Tenhle „blog“ za dobu své existence nabral asi pět čtenářů, kteří ve svém skromném počtu vynikají nesmírným entusiasmem. Mnozí z nich si z mého tragikomického vyprávění odnesli úsměvné vzpomínky na vlastní životní zklamání, jiní se neuváženě pustili do rekonstrukce své. Zřejmě ve snaze poskytnout mi materiál pro další psaní. Tento krok, hodný mučedníka, jest jim jednou k dobru…
A tak jsme bydleli. Hezky se nám bydlelo. Naše dva pokoje se uspokojivě plnily nábytkem z druhé ruky, a když podzim přešel v zimu, vůbec nás to netrápilo. Na duši nás hřála absence dělníků, a ten repasovaný plynový kotel nás hřál na těle. Na vsi jsme kromě sousedů nikoho neznali. A to bylo krásný. Ale…
Nikdy jsem nebyla „přírodní“ člověk. Nebaví mě horské túry, ani cykloturistice neholduji. Pokud zrovna něco nepohřbívám, v hlíně se nerýpu, trička nebatikuji a v podpaží se holím. Moje péče o zahradu začala i skončila vykydáním nepořádku. I přesto si ke mně příroda navzdory důsledné obraně vždycky nějak cestu našla. Na horské túry a cykloturistiku mě…
A tak jsme měli kuchyň. Spodní koš myčky se dal naplnit jen tehdy, pokud se celý vyndal, a plný talířů a příborů zase vrátil zpět. Někdo by tomu mohl říkat „diskomfort“. My jsme tomu po roce a půl mytí nádobí v sousedství záchodové mísy říkali „luxus“. A taky jsme stále ještě měli elektrický přímotop v…
Stále ještě jsme vařili v kumbálu. Prostor to vskutku nebyl zcela vyhovující. Tedy na kumbál dobrý, na kuchyň horší. Totiž; stará paní, která zde původně žila, měla sice absurdně velkou jídelnu, ale pouze mikroskopickou kuchyňku. Byla napresovaná v jednom z těch mnoha přístavků, a polovinu vyhrazeného prostoru zde zabíral starý plynový kotel. Sedmiúhelníkový půdorys místnosti…
Umění je moje hobby. Jako dítě jsem vyrůstala přikovaná k tužkám, pastelkám, barvičkám a modelovacím hmotám. Většina lidí z toho vyroste; já to nezvládla. „To je krása! Ta holka bude jednou sochařka,“ vykřikovala s nadšením moje babička, když si prohlížela model skoliotického slona vypáleného z hlíny na kroužku keramiky. Sice měl jen tři zmuchlané nohy,…
Stáli jsme v místnosti, která se měla v blízké budoucnosti stát obývacím pokojem, a pozorovali jsme pyramidu podlahových lamel. Hrdě se tyčila v jejím středu. Vrchol stavby zdobila nově zakoupená přímočará pila. K madlu měla stále ještě připevněnou cedulku „Vrácené zboží“. Nikdy jsme s přímočarou pilou nepracovali, ale v kostech jsme cítili, že to nebude náročné. Vždyť ta usměvavá paní…
Ten den byl jako malovaný. Zapadající letní slunce svítilo. Ptáci zpívali jak pominutí. Poslední kachlička nalepená. Spáry zaschlé. Vana, toaleta i umyvadlo nainstalované. Bojler byl přesunutý z nepraktického místa ve vaně na podstatně vhodnější místo v technické místnosti. Technická místnost je totiž souhrnný název pro „všechno, na co se nechceme koukat, dáme sem“. Nově natažené…
Bezútěšně jsme brázdili uličky již třetího hobbyshopu v sekci „Koupelnové obklady,“ ale prostě jsme se nedokázali rozhodnout. Ostatně ani shodnout. Místo toho jsme měli košík naplněný impulzivně vhozenými nezbytnostmi, jako jsou izolepy, metry či šroubováky, tedy předměty, které se v naší domácnosti s železnou pravidelností ztrácí do nenávratna. Zřejmě aby se zhmotnily v jiné dimenzi…
V momentě, kdy se každým dnem schylovalo k dokončení práce na novém elektrickém vedení, seděli jsme s Přítelem na postelo-gaučo-židli a plánovali další postup. Náklady na rekonstrukci už dávno překročily naše příjmy. Studovala jsem jednotlivé odrážky v ohmataném bločku. Za každou z nich se pod rouškou nečitelnosti mého rukopisu skrývaly budoucí nezbytné opravy. Odrážky kdysi bývaly kolečky, ale někdy před…